PF 2017

Všem přeji krásný a úspěšný rok 2017
a také plno krásný a poutavých knih!
Vaše Sabi 🙂

Knižní přírůstky za prosinec 2016

Krásný den!

Vím, že spoustu z vás má jiné starosti, než pročítat články na blogu, ale je poslední den tohoto roku a já bych se s vámi ráda podělila o knížky, které mi během druhé poloviny prosince přibyly v knihovně. Přečtenou mám zatím jen jednu. Většina totiž připutovala až pod vánoční strom. 🙂

Jako první přišly těsně před Vánoci dva recenzní výtisky z nakladatelství Alpress – Ostrov souznění od Beatrix Mannel a Pohanský král od Edisona Marshalla.
Ostrov souznění už jsem dočetla a moc se mi líbil.

Beatrix Mannel – Ostrov souznění
Anotace:
Henrietta se vydá na ostrov Samoa, a přestože to tam vypadá jako v ráji, cítí se osamělá. Teprve přátelství se samojským princem, který jí daruje kouzelnou mušli, jí pomůže odhalit krásu legendami opředeného ostrova. Ovšem toto setkání je pro oba nešťastné a Henrietta 

musí prchnout do San Franciska. Jenže šumění modré mušle ji nutí vrátit se zase na ostrov…


Edison Marshall – Pohanský král

Anotace:
V Británii necelých sto let po odchodu Římanů nenastala tolik vytoužená svoboda, různé kmeny totiž spolu stále soupeří a u moci se drží bezohledný tyran Vortigern. Nenáviděný panovník posiluje v zemi moc jen tím, že štve své nepřátele navzájem proti sobě. Nikdo kromě Artuše nemá dost kuráže, aby se mu vzepřel.

Jako další přišly na řadu vánoční dárky. O všechny jsem si napsala a věděla, od koho je dostanu, takže se nejednalo o překvapení. Jsem za ně moc ráda a už se těším, až se do nich začtu. Deník kastelána byla poslední kniha od Evžena Bočka, která mi scházela do „sbírky“. Říká se, že není tak dobrý, jako „Aristokratka„, ale o to jsem zvědavější, jaký bude.
Evžen Boček – Deník kastelána
Anotace:
Je mu pětatřicet a jeho znechucení celým vesmírem dosáhlo vrcholu. Odešel do malé moravské vesnice, tři sta kilometrů od Prahy, ze které nikdy předtím nevytáhl paty. Nemá ani páru, co takový kastelán dělá. Ale než se vrátit, tak raději chcípne. Nemá však páru ani o tom, s jakou magickou silou se jeho racionalita a odpor k duchovědám utkají uprostřed zámeckých zdí. Běsi začínají zvedat hlavu.

Nejnovější román od S.J.Bolton jsem dostala od sestřenice. Tuto autorku zbožňuji a mám od ní všechny knihy. Tato mi samozřejmě nemohla chybět. 🙂
S.J. Bolton – Tak to je, tak to bude
Anotace:
Ví to každý, ví to tedy i jedenáctiletý Barney: momentálně nejobávanější londýnský vrah brzy udeří znovu. Obětí bude další chlapec přibližně v jeho věku. Bezkrevné tělo bude nalezeno na břehu Temže. Vyšetřovatelé se nebudou mít čeho chytit, protože nenaleznou žádné stopy. Ze stejného důvodu nedokážou ani vydedukovat, kdy vrah udeří zas.

Barney je těmi vraždami posedlý. Kromě toho má ale další děsivé tajemství, které mu nedá spát. Dost na jednoho jedenáctiletého kluka… A tak se svěří sousedce Lacey Flintové, která se zotavuje z traumatického zážitku předchozího případu.
Lacey nemá jediný rozumný důvod, proč do tohoto případu strkat nos. Zároveň ale nemá ani nejmenší šanci na to, aby dokázala zůstat stranou. Čas běží až příliš rychle, vrahova brutalita se stupňuje a Lacey s Barneym vědí, že stačí tak hrozivě málo, aby z toho všeho nevyšli živí… 


A jako poslední ke mě doputovala argentinská sága  „V zemi korálového stromu„. Jedná se o trilogii a já po ní pokukuji od chvíle, kdy vyšla první kniha. Jelikož jsou to docela bichličky, nikdy nebyl dostatek času, abych si je objednala na recenze. Když tu se objevily na podzim v Levných knihách a k tomu byly v obrovské slevě na www.bux.cz. Domluvila jsem se se švagrovou, že mi první díl koupí k svátku a zbytek k Vánocům. A ejhle. Rozhoupaly jsme se pozdě. Zatímco jeden den se se všemi díly vešla do 300Kč, druhý den to byla tisícovka. 
Nakonec se jí však podařilo sehnat všechny tři díly právě v Levných knihách a tak se můžu těšit, až se do nich začtu. 🙂
Sofia Caspari – V zemi korálového stromu
Anotace:
V létě roku 1863 se při plavbě do Buenos Aires poznají dvě mladé ženy Anna a Viktoria. Obě jsou na cestě za svými manžely, kteří tam cestovali před nimi.

Viktoriina muže povolaly naléhavé obchody na jeho usedlost na severu Argentiny. Annina rodina naopak nebyla schopná dát dohromady prostředky na společnou plavbu. V daleké zemi, s níž si obě spojují velké naděje, se jejich cesty na čas rozejdou. Avšak Viktoriina zdánlivě šťastná budoucnost se utváří jinak, než čekala, a Annu očekává po příjezdu hrozná zpráva…

Laguna plameňáků
Anotace:
Argentina roku 1876. Mladá ovdovělá Annelie Wienandová se odstěhuje s dcerou Minou z Frankfurtu, aby se znovu provdala. Její manželství je však pro ni hořkým zklamáním. Pro čtrnáctiletou Minu jsou světlými okamžiky nevlídného rodinného života pouze setkání s chlapcem Frankem ze sousedství. Jednoho dne se však stane něco hrozného a Frank musí uprchnout…

Píseň vodopádu
Anotace:
Clarissa a Javier chtějí oslavit první výročí sňatku výpravou k vodopádům Iguazú. Nádherný den ale skončí hrozně. Javier zemře, Clarissa spadne do dravého vodopádu… 

Právě v tu dobu se zdržuje v džungli mladý lékař Robert Metzler. Najde na břehu řeky Clarissu v bezvědomí. Dopraví ženu, která si nemůže na nic vzpomenout, na farmu svých rodičů, aby ji tam léčil…

Ježíšek sice měl donést ještě dvě knížky o sušení a nakládání potravin, ale už se nestihl dostat do města, aby je koupil a tento Ježíšek nemá ani PC, ani internet. Tudíž jsem nalezla pod stromkem finanční příspěvek a knížky objednala dodatečně. Uvidíte je v lednovém unboxingu a v lednových přírůstcích, tak se aspoň můžete těšit. 🙂
A co přibylo v prosinci v knihovně vám?
Našli jste knížky pod stromečkem?
Vaše Sabi!

Recenze: Charles Cumming – Ruské kolo


Baví vás špionážní thrillery, ve kterých nikdo není tím, za koho se vydává? Milujete promyšlené zápletky, napětí a scény, při kterých běhá mráz po zádech? „Ruské kolo“ vás bude bavit o to víc, že autor využil své bohaté zkušenosti z práce pro britskou tajnou službu MI6. Tenhle příběh vás zaručeně přiková k židlím a nedovolí vám knihu odložit, dokud nebudete na poslední stránce.

Charles Cumming (1971) se narodil ve Skotsku, kde později vystudoval anglickou literaturu. V roce 1995 ho kontaktovala britská tajná služba a nabídla mu spolupráci. Na základě svých zkušeností z MI6 napsal v roce 2001 svůj první špionážní román. „Ruské kolo“ volně navazuje na předchozí román „Cizí země“. Oba romány u nás vydalo nakladatelství Vyšehrad a zajímavostí je, že filmová práva na knihu „Cizí země“ zakoupil slavný herec Colin Firth.

Cumming píše pouze špionážní romány a nikdy si nevyzkoušel žádný jiný žánr, ale myslím, že tohle je trefa do černého. „Ruské kolo“ nadchne milovníky špionáže, ale na své si přijdou i čtenáři detektivek a bavit bude i čtenářky – ženy. Celkově je Cummingova próza chlapsky nabušená a intrik obsahuje víc než legendární „Šakal“, ale velký prostor zde dostaly i ženské hrdinky. Ty najdete mezi civilisty, mezi agenty a jedna žena dokonce řídí britskou tajnou službu. Ačkoliv jsou to mrchy par excellence nebo drsné ranařky, nechybí jim ženské kouzlo a rozhodně se nestydí za své pohlaví.

U jiných autorů byste měli brzy jasno, že hlavní padouchové jsou pouze muži, ale to tady v žádném případě neplatí. Jestli vám můžu poradit, tak buďte obezřetní a nikoho nepodceňujte. Autor svůj příběh napsal z pozice britského špiona a je zajímavé sledovat, jaké panují vztahy mezi Angličany a Američany. Cumming je originální a nápaditý, a tak u něj nenajdete snad ani jedno klišé z amerických filmů o špionech. Nepoužívá osvědčená klišé, ale naopak dokáže přijít s něčím, co od něj mohou odkoukat ostatní.

Svět jeho špionů není černo-bílý a až příliš dobře si uvědomuje, jak to ve skutečnosti chodí. Angličané a Američané se snaží dělat svou práci nejlépe, jak umějí, ale nebojí se ani přiznat, že existují operace, které mají prioritu. V „Ruském kole“ umírají nejen zrádci, ale i ti na správné straně a nezřídka i nevinné civilisté. Díky tomu příběh působí reálně a vy nebudete mít problém ztotožnit se s kladnými i zápornými postavami. Cumming je excelentní vypravěč, od kterého by se menší autoři mohli učit.

To, co začíná jako poměrně banální příběh, jakých už byly napsány stovky, se najednou změní ve strhující thriller plný šokujících překvapení. Snad všichni tady intrikují a raději nikomu nevěřte ani slovo. Hlavní hrdina Thomas Kell vyšetřuje záhadnou smrt svého kolegy a přítele a brzy zjišťuje, že lidé v jeho okolí umírají víc, než je zdrávo. Zápletky jsou skvěle promyšlené a komplikované tak, že nemáte šanci cokoliv rozplést. Na Thomase čeká řada příšerností a fajn je, že Cumming se vyhnul všemu, co by mohlo zavánět patosem a kýčem.

„Ruské kolo“ je surový příběh, který vám poskytne skvělý čtenářský zážitek. Tahle kniha je chytlavá a chytrá a hlavního hrdinu si nelze neoblíbit. 

Autor recenze: Veronika Černucká

Recenze: Beatrix Mannel – Ostrov souznění

Horká Samoa, exotická jídla, rostliny a krásní domorodci zahalení jen v barevných šátcích a magickém tetování. Do takového prostředí připluje Henrietta, dcera z německé rodiny, která se zde hodlá usadit a věnovat se práci na plantážích. K tomu využívá čínské otroky a příliš nedbá místních zvyklostí. Henrietta je však jiná, než její rodiče a sestra. Touží se stát spisovatelkou cestopisů a poznat nové prostředí se vším všudy.



Nakladatelství: Alpress
Počet stran: 344
Rok: 2016

Recenze:
Beatrix Mannel je zkušená německá autorka, která má na svém kontě již kolem tří desítek knih. Píše různé žánry, ale pro své historické romány si vybírá především období od baroka po 19. století. U nás, v nakladatelství Alpress jste měli možnost číst již její předchozí knihu Vůně pouštní růže, která dodnes patří mezi nejkrásnější, které jsem vůbec četla. Často vzpomínám nejen na příběh, ale ráda si prohlížím nádhernou obálku, kterou má. Proto, když jsem zjistila, že má vyjít další kniha této autorky, neváhala jsem ani chviličku. Byla to pro mě sázka na jistotu. A rozhodně jsem se nezklamala!

Ostrov souznění, jak se kniha jmenuje, zavádí čtenářky na Samou na přelomu 19. a 20. století. Henrietta je dcera z německé rodiny. Má mladší sestru, se kterou si vůbec nerozumí a také druhou sestru – své dvojče, Sophii. Jelikož se Sophie nakazila tuberkulózou, nebyla puštěna na loď a musela zůstat v Německu. Henrietta si vše klade za vinu a trpí nepřítomností své sestry, se kterou si byly zvyklé vše svěřovat. Zatímco se Sophie snaží vyléčit, aby mohla přijet za nimi, Henrietta poznává Samou i s jejími domorodými obyvateli.

Díky své dobrotě a nezaujatosti se seznámí se třemi Samojci – mladíkem Tamatoou a jeho sestrami. Ti ji zasvěcují do samojských rituálů a darují záhadnou mušli, která v Henriettě opět spustí to, co ji původně přimělo k návštěvě spiritistky, kde se právě Sophie nakazila. Henrietta totiž „trpí“ tvz. automatickým psaním. Začne ji brnět ruka a nemůže jinak, než uchopit tužku a začít psát. Netuší, co píše, vše dělá automaticky, aniž by to ovlivnila.

Henriettin zdánlivě poklidný život je pokažen otcovým přáním, aby se provdala za jeho známého, pohledného Němce Hofmanna. Dívce je tento muž nejprve sympatický, ale po nějaké době zjistí, že není vše tak, jak se zdá. Hofmann něco tají a rozhodně to nebude nic pěkného. Když se dívka dopídí, že vydírá jejího otce, do svatby se jí vůbec nechce. Po dramatických událostech, které posléze ostrov zasáhnou, odjede do San Franciska, aby pracovala v hotelu své tety a vydělala tak peníze pro Sophii. Je přesvědčená, že samojský vzduch jí prospěje a vyléčí. Netuší, že i Sophie již skrývá tajemství…

Ostrov souznění rozhodně není jen laciným románem pro ženy, jak by se mohlo na první pohled zdát. Skrývá v sobě nejen lásku, ale také tajemství, napětí, drama, a ještě mnohem více. Román je prioritně napsán pro čtenářky, ale své by si v něm mohli najít i muži. Hrdinové totiž mají vlastnosti nejen kladné, ale i záporné. Henrietta, stejně jako ostatní chybují a mnohdy mají jejich chyby fatální následky. Čtenáři poznají, že ne vždy jsou domorodí Samojci primitivní a v mnohém jsou jejich názory rozumnější, než ty, které mají „kultivovaní“ Němci. Dozvíme se plno informací nejen o ostrově, jejich obyvatelích, obsazení a podrobení Německem a především o samojských zvycích, které mě hodně zajímaly, ale také zjistíme, jak se Němci chovali k čínským otrokům a proč, a že mnohdy je lepší neprojevovat své znalosti, aby člověk ochránil sám sebe, i své blízké.

Ostrov souznění má mnoho vrstev i nečekaných zvratů, díky kterým je text velmi dynamický a čtenář se ani chvilku nenudí. Je velmi čtivý a svižný a napsán je s nevídanou lehkostí. proto je kniha nejen zdrojem poučení, ale především je vhodná k odpočinku. Já sama jsem si u ní vydechla od vánočního shonu a relaxovala jsem s velkým nadšením. Stejně jako Vůně pouštní růže mě kniha zcela uchvátila a pohltila a splnila má očekávání, která rozhodně nebyla malá.

Velmi oceňuji také to, že autorka neprozradila hned, kdo bude Henriettiným vyvoleným, protože to je přece to, co od ženského románu očekáváme – happyend a zamilovaný pár. Jenže tato kniha se rozhodně nedrží nalinkovaných pravidel a proto nic není jisté. Čtenáři poznají lásky, zklamání, zlobu, pomstu a nenávist, ale také nemilosrdnou smrt. Překoná láska hranice mezi zvyklostmi a domorodými pravidly? A je vůbec Henriettin vyvolený mezi domorodci na ostrově? Nebo se vše obrátí a její snoubenec se ukáže, jako kladný hrdina, do kterého se nakonec zamiluje? Nechce se překvapit a rozhodně si tuto knihu přečtěte!

Ostrov souznění je román, ze kterého na vás vytryskne horké slunce, písek, vůně kokosu a jiných exotických plodů, šumění moře, ale také chlad německé odtažitosti. Přestože je to spíše čtení vhodné na pláž či na deku k vodě (samozřejmě v létě), jsem ráda, že jsem ji mohla číst již nyní. Pod stromeček a k cukroví se sice nehodila, ale pomohla mi ohřát promrzlé kosti a navodit příjemnou letní atmosféru.

Hodnocení: 85%

Knihu můžete zakoupit zde.

Recenze: Veronika Jonášová – Berlíňanka


„Berlíňanka“ je zábavný a vtipný průvodce po Berlíně očima novinářky a maminky Veroniky Jonášové. Její Berlín je multikulturní, nápaditý a originální stejně jako jeho obyvatelky. Kniha je zaměřená na módu a životní styl, ale najdete v ní i řadu tipů na skvělé restaurace nebo kluby.

Blogerka a publicistka Veronika Jonášová (34) se do Berlína dostala díky svému manželovi. Ve městě strávila přes tři roky a o svých zážitcích sepsala knihu, kterou v minulém roce vydalo nakladatelství Mladá fronta. Jonášová je výborná pozorovatelka a jízlivá komentátorka, která si rozhodně nebere servítky. Její postřehy jsou trefné a vtipné a nadchnou každou dívku a ženu, které záleží na tom, jak se obléká a jak působí na druhé.

Autorka požádala o pomoc s přípravou knihy své berlínské kamarádky, které jí dodaly řadu tipů a nechaly se vyfotografovat v „typickém“ berlínském oblečení. Na každé stránce jsou fotografie s popisky či vysvětlivkami a kromě toho je kniha plná ilustrací. Jonášová pouze nepopisuje, jak se Berlíňanky oblékají a jak žijí, ale její kniha funguje i jako jakýsi rádce. Její doporučení oceníte v případě, že se chcete svým oblečením odlišovat od masy a přejete si, aby vás okolí vnímalo jako moderně smýšlející bytost, která má šmrnc.

Kapitoly jsou stručné, přehledné a text mnohdy připomíná fejetony z ženských časopisů. Jonášová se zajímá především o módu, ale protože je maminka dvou malých dětí, neopomenula ani téma žen na mateřské dovolené. Je zábavné porovnávat Berlíňanky s Češkami a Jonášová se nebojí zkritizovat uniformní styl žen a dívek ve své domovině. V prvních kapitolách se dozvíte, jaké Berlíňanky jsou a jak se oblékají. Jejich módní styl by se dal nazvat „antistylem“, protože dotyčné tráví spoustu času přemýšlením nad tím, jak se oblékat, aby se odlišovaly.

Do jejich šatníku patří nejen vojenské parky, nápadně barevné tenisky, ale například i retro kousky nalezené ve skříních babiček a prababiček. Berlíňanky milují ruční práce a místo k dekoltům se snaží upoutat pozornost k odhaleným kotníkům. Jejich líčení je přirozené, stejně jako účesy. Berlín je ale zároveň zvyklý na všechny možné výstřelky, a tak nikoho nepřekvapí ani dámy oblečené do filmových kostýmů. Mít odbarvené vlasy, umělé nehty či image Marilyn Monroe je v Berlíně trapas. Skutečná Berlíňanka by se nikdy neoblékla od hlavy až k patě v módním butiku a raději by si ukousla ruku, než aby se navlékla do něčeho se třemi pruhy a obrovským jménem návrháře na hrudi.

Povedená je kapitola o tom, čemu se Berlíňanky vyhýbají. Pobaví vás a navíc se dozvíte řadu věcí, díky kterým si vylepšíte i svůj šatník. Kapitol o módě je tady nejvíc, ale nechybí ani informace o tom, jak Berlíňanky žijí, kam chodí nakupovat a kde shání výrobky, které jsou bio a které pochází přímo z Berlína. Pokud máte děti, zaujme vás i kapitola o berlínských maminkách. Věděli jste, že Berlíňanky kašlou na to, zda mají holčičku nebo chlapečka, protože obě pohlaví oblékají stejně? Berlín je plný starých kovových kočárků, zato nikde neuvidíte holčičku oblečenou v růžové barvě.


Pravověrní Berlíňané mají svoje značky, na které nedají dopustit. Po městě se dopravují na kolech zakoupených na bleším trhu a cool jsou restaurace, ve kterých se podávají nápoje ve sklenicích od jogurtu. Berlíňanky jsou sebevědomé, hrdé na své město a je zábavné se alespoň na chvíli přenést do jejich světa. „Berlíňanka“ poučí, pobaví a nadchne stylem, jakým je napsána.       

Autorka recenze: Veronika Černucká