Recenze: Nela Rywiková – Děti hněvu


Drsné, surové a nádherně pesimistické. Staré křivdy, neukojitelný chtíč a touha po penězích. Postavy ve vás vyvolají depresi a totální beznaděj, ale i tak si je oblíbíte. Nela Rywiková uchopila temnou duši severské detektivky a přenesla ji na ostravskou periferii. Děti hněvu – to je exkurze do pekla.

Nakladatelství: Host
Počet stran: 288
Rok: 2016

Recenze:
Nela Rywiková (1979) vstoupila do světa literatury v roce 2013 krimi románem „Dům číslo 6“. Ačkoliv nikdy nestudovala literaturu ani tvůrčí psaní, už její prvotina ukázala, že se zrodil nový talent české detektivky. Rywiková pochází z Ostravy a do tohoto města zasadila i svou aktuální detektivku „Děti hněvu“. Ostrava zde netvoří pouhé kulisy, ale žije si svým vlastním životem. A to životem poměrně děsivým. Rywiková píše velmi subjektivně, a tak cítíte, jak vás pomalu dusí všudypřítomné zlo. Pokud bychom měli hovořit v pojmech literárních směrů, pak „Děti hněvu“ mají velice blízko naturalismu.

Rywiková si v tomto románu vzala na paškál nad všechny soudobé nešvary. Její aktéři se chtějí mít lépe a jsou pro to schopní udělat cokoliv. A vůbec nezáleží na tom, zda pochází z bahna společnosti, nebo tvoří takzvanou smetánku. Jejich osudy se různě proplétají a vám bude činit potíže najít mezi nimi největšího padoucha. Upřímně řečeno, málokdo vám bude sympatický. Autorka rozehrála na poměrně malém prostoru drama pomsty a nenávisti. Postavy žene neukojitelný sexuální chtíč, touha po penězích a touha pomstít staré křivdy.

Příběh začíná nálezem těla a o několik kapitol později už máte k dispozici všechny podezřelé a můžete začít dedukovat, kdo co provedl. Mrtvé tělo je vypreparované a je více než jasné, že se autorka nebojí nechutných detailů ani tabuizovaných témat. V tomto ohledu Rywiková nešetří ani své postavy, ani čtenáře. „Děti hněvu“ jsou krimi románem založeným na vyšetřovacích postupech. Současný příběh se prolíná s příběhem začínajícím v roce 1939, který je tu proto, aby vysvětlil chování či předsudky jistých osob.

Případ vypreparovaného muže dostává na starost nesourodá dvojice policistů. Kapitánka Turková je ve vyšetřování vražd nováčkem, protože dlouhá léta pracovala na jiném, ne tak prestižním, oddělení. Je precizní, pečlivá a vůči svým kolegům a podřízeným velmi náročná. To Vejnar je bohém, který rád ponocuje, nezříká se alkoholu a nedělá mu problém dorazit do práce pozdě a ve zválených svršcích.

Mezi těmi dvěma to od samého začátku skřípe a je jen otázka času, kdy dojde ke konfliktu. Při vývoji postav je Rywiková stejně poctivá a důkladná jako při popisu míst, a tak „Děti hněvu“ fungují jako psychologický nebo sociologický román. V tomto ohledu na vás čeká několik překvapení. Rywiková není žádná kýčařka, a jestli něco doslova nesnáší, pak jsou to detektivní stereotypy a klišé. Její příběh je originální a to, jak se vyvine situace mezi Turkovou a Vejnarem vám přivodí menší šok.

Co se týče detektivní zápletky, Rywiková je cynik a zdatná manipulátorka. V důsledku toho budete podezírat snad každého a tápat budete až do konce. Ano, jsou tady vodítka, ale zároveň s tím je tu snad milion falešných stop. Možná si budete říkat, že jste přišli na geniální dedukci, ale věřte mi, že autorka bude vždy krok před vámi. Stejně jako je originální děj a prostředí, je originální i jazyk a styl vyprávění. Zapomeňte na klasické přímé řeči, protože ty tady nenajdete. Rywiková využívá všech rovin jazyka včetně vulgarismů a nářečí.

„Děti hněvu“ jsou zatraceně dobře napsaná detektivka, kterou byste si rozhodně neměli nechat ujít. Příběh nadchne každého milovníka žánru, a pokud jste náhodou z Ostravska, pak by se měla stát vaší povinnou četbou.    

  
Autor recenze: Veronika Černucká

Recenze: Evžen Boček – Aristokratka ve varu


Pokračování úspěšné knihy o poslední aristokratce, která se přestěhuje z Ameriky do Čech a ujme se spolu s rodinou rodového dědictví, zámku Kostka. Jako správní aristokraté mají své „služebnictvo“, které tvoří přisprostlá kuchařka nasávající ořechovku, hypochondrický zahradník závislý na antidepresivech a nevrlý kastelán, který nesnáší návštěvníky.

Nakladatelství: Druhé město
Počet stran: 118
Rok: 2013

Recenze:
První knihu, kterou vydal milotický kastelán Evžen Boček pod svým jménem, Poslední aristokratku, jsem četla s nepochopitelným zpožděním od chvíle, kdy vyšla (2012). Dodnes nevím, jak mi mohlo tak skvělé čtení tak dlouho unikat. I když jsem ji četla v elektronické podobě, věděla jsem, že si ji musím pořídit i jako klasickou papírovou knihu, protože bude čtená ještě mnohokrát a s velkou oblibou. A tak, když nastal můj narozeninový měsíc září, přibyla mi do knihovny spolu s druhým dílem, Aristokratkou ve varu.

Druhý díl je jakýmsi pokračováním/doplněním prvního. Opět čteme deníkové záznamy hlavní hrdinky, poslední aristokratky, mladé Marie z Kostky. Marie je devatenáctiletá dívka, která své zážitky popisuje s ráznou pravdivostí, která mnohdy vyzní jako ironie a vyvolá ve čtenáři výbuch smíchu.

S rodinou aristokratů Kostkových se setkáváme ve chvíli, kdy jsou již na Kostce zabydlení a s výdělkem a prohlídkami jim pomáhá Deniska, nezvedená dcera rodinného advokáta Bendy a Milada, zkušená rádkyně české (i rakouské) šlechty. Krom jiného se zná i s hrabětem Schwarzenbergem, který je trnem v oku Mariinu otci, chudému šlechtici, který nemůže ráčkujícímu kolegovi zapomenout jeho nechutně velké bohatství.

Hlavní akcí je v této tenoučké publikaci vylíčení rodinné výpravy do Karlových Varů, kde se má konat konání šlechty z celého světa. Přijet má i princezna Diana, což je idol hraběnky Kostkové. Přes nehoráznou částku, kterou to bude stát, trvá na tom, že rodina musí jet. Co kdyby se do Marie zamiloval princ William. Marie se nakonec z výpravy vymluví a zůstane doma. O vylíčení celé cesty však ani ona, ani čtenáři nepřijdou.

Stejně jako první díl, je toto velmi vtipné vyprávění, plné narážek, ironie a trefných připomínek. Opět mi knížka dokázala zvednout náladu a i já, která se u knížek moc nahlas nesměji, jsem se opravdu hodně dobře bavila. Někteří poukazují na to, že druhý díl je zbytečnost, že je jakoby vytržený z první knihy. Jelikož jsem četla obě knihy s odstupem několika měsíců, tento problém jsem nezaregistrovala. Krátká připomínka o tom, kdo je vlastně Marie z Kostky, je sice již notoricky známá, ale pokaždé mě rozesměje. A jelikož jsem se u knížky chtěla hlavně odreagovat a bavit, nemám téměř jedinou výtku, mé požadavky byly splněny. Ta jedna malá výtka, kterou mám, je příliš malá délka knihy. 113 stránek je na takhle vtipnou knihu prostě málo.

Nezbývá mi, než se těšit na díl třetí, který vyjde již letos na podzim. Doufám, že se v něm dočkáme pokračování Mariina příběhu a zjistíme, jak to bylo dál mezi ní a synem z další zchudlé šlechtické rodiny, s Maxem.

Moje hodnocení: 4/5

Moje knihovna *1

Krásný den!
Konečně jsem se dostala k tomu, abych začala zpracovávat to, co vám už tak dlouho slibuji a to je moje knihovna. Mám knihoven hned několik. Začnu tou největší, která stojí v obýváku. Bude k ní celkem šest článků, šest jednotlivých sloupců po sedmi policích.
Kromě této mám ještě knihovnu menší, takovou selskou na chodbě nad schodištěm, jednu v ateliéru – masérně a tam je také taková malinká police, kde je ještě pár knižních kousků, které jsem jinam už nezařadila.
Možná se podle fotek budete divit, proč nezačínám na kraji. Vysvětlím… Začala jsem úmyslně sloupcem, na kterém jsou knížky nejvíce stálé, nepřemisťuji je, nepřidávám ani neubírám a tak je pro první článek nejvhodnější.
————————————————————————————————————————–
Nejvyšší polici tvoří poklady z nakladatelství Jota, převážně historické romány. Středověká série s lékařkou Adélií od Ariany Franklinové, dále novověká série s Gabrielem a Harriet od Imogen Robertsonové, poté dva nádherné historické romány od Elizabeth Fremantleové a konečně young adult knihy – Sirotčinec slečny Peregrinové, Ve stínu černých ptáků a dvě knihy ze série Asylum.

Následuje police s romány mého oblíbeného autora – Vlastimila Vondrušky. Přemyslovská epopej I-IV., dále román Mezi tiárou a orlicí a kratší román, který myslím byl také hraný jako divadelní hra – Ještě že nejsem kat. Poslední knížečka je vlastně úplně první, kterou jsem od pana Vondrušky vlastnila – Významná sídla české šlechty.

I následující police patří panu Vondruškovi. Jsou zde knihy ze série Hříšní lidé Království českého, kde je hlavním hrdinou můj milovaný Oldřich z Chlumu.

Stále ještě zůstáváme u nakladatelství Moba. Dvě historické série od Františka Niedla – první je o Hynku Tasovi z Boru, druhá o platnéři Lukášovi. Další je série Mocní a ubozí Markrabství moravského od Nadi Horákové.
Dvě knížky položené navrch jsou rovněž historické romány, První je Prokletí lipovského dvora a druhá V erbu lvice, román o Zdislavě z Lemberka (ta jediná není z Moby).

Následuje polička, kde mám samé kuchařky. Nebudu je vyjmenovávat, myslím, že jde z fotky poznat, o co tam jde. Tak případně mrkněte více zblízka. 🙂

Tahle police je trochu tajemná… 🙂 Jsou v ní skoro samé srdeční záležitosti. První je sebrání spisů rytíře Jana Jeníka z Bratřic, což jsou lidové písně a říkadla místy hodně košilaté, až přisprostlé. Bohužel, první díl jsem zatím nesehnala… Další jsou Pražské pověsti od Popelky Biliánové, následuje nová knížka z Levných knih o kaplích, kostelích atd., mluvila jsem o ní v posledních přírůstcích. 🙂 Pak tu je také knížka o mém oblíbeném chotěšovském klášteře, historická monografie o Janu Smiřickém, Panská sídla jižních Čech od Daniela Kováře a konečně má sbírka Kytic Karla Jaromíra Erbena, zatím hodně malinká. 🙂 Když se psalo c.k. je unikátní kousek, se kterým jsem pracovala a pracuji především při psaní o Českých Budějovicích na přelomu 19. a 20. století a poslední kousek je fotoalbum, kde mám takové ty nejvíce srdeční fotky. 🙂

V nejníže umístěné polici, kam není moc vidět, jsou knížky, které se mi nevešly, nebo nehodily nikam jinam. Většinu jsem přečetla, ale také ne všechny. 13. komnata milenek a její druhý díl jsem kdysi dostala od manželovi maminky a přiznávám, že jsem se zatím nějak nedostala k přečtení. Angeliku a dvě knížky od Kathleen E. Woodiwis jsem četla kdysi dávno, kdy jsem hltala historické romance. Ostatně, ještě jich u mě dost uvidíte. 🙂 
Knížky Rhondy Byrne jsem kdysi hltala, teď už to vidím o dost střízlivěji a Andělé byla publikace, která mě kdysi dávno zaujala, ale poté nijak nenadchla. Katedrála moře je úchvatný historický román, bohužel poškozený, protože si ho chtěl přečíst i Baronek a Statečné srdce jsem četla loni v létě a hodně mě zklamalo. Poslední je soubor odborných historických článků o dějinách bankovnictví, které mě hodně zajímají a chtěla jsem o tom psát rigorózní práci, ze které bohužel sešlo.
Navrch jsou uloženy Strážci dnů, konspirační román, který mě opravdu hodně bavil, Kanibalové, které jsem koupila manželovi a Pohanská kniha mrtvých, která mě jednou zaujala v Levných knihách a ještě jsem se k ní nedostala.

A to je pro dnešek vše. 🙂
Napište mi, jestli jste některé knížky četli a jak se vám líbily. Těším se na vaše komentáře. 🙂

Vaše Sabi!

Recenze: Kathryn Brutonová – Polévková mánie

Jelikož jsem od malička velký milovník polévek, nemohla jsem jinak, než si pořídit novou kuchařku zaměřenou přímo na polévky. Už samotná obálka je nádherná a vypadá velmi lákavě. A navíc příslib 80 chutí a vůní… Tomu prostě nešlo odolat. Proto jsem byla velice ráda, když mi nakladatelství Metafora vyšlo vstříc a poslalo mi tuto kuchařku na recenzi. Velmi za to děkuji!
Nakladatelství: Metafora
Počet stran: 162
Rok: 2016

Recenze:
Autorkou kuchařky je Kathryn Brutonová a nádherné fotografie jsou pak tvorbou fotografky Laury Edwardsové. Najdeme zde obrovské množství polévek, ale také receptů na různé pochutiny, které se mohou k polévkám, nebo s polévkami podávat. Jsou zde polévky exotické, i více tradiční a na své si přijdou i vegetariáni, vegani či bezlepkáři.

Publikace je velmi přehledně rozdělena na několik částí. Když pominu úvodní kapitolu, kde jsou informace o vybavení kuchyně, rady, jak si nachystat nezvyklé přísady, nebo třeba domácí bujón, následuje pět částí – kapitol, kde jsou polévky rozděleny podle konzistence, surovin či délky výroby. (Krémové polévky, Vývary a consommé, 15minutové polévky, Obiloviny, pseudoobiloviny a luštěniny a konečně Polévky ze superpotravin.)

Musím se přiznat, že jsem měla trochu jinou představu o receptech a mém vaření z nich. Těšila jsem se, že vyzkouším nové recepty a budu více experimentovat, ale nenapadlo mě, že budou recepty tak moc exotické. Jelikož bydlím na malém městě, kde z velkých supermarketů je pouze Penny, je pro mě dosti komplikované si spoustu použitých potravin pořídit, abych z nich mohla vařit. A už vůbec není možné pořídit je čerstvé, což by bylo jistě nejlepší. Proto mě mrzí, že kuchařku nevyužiji naplno.

Přesto jsem si našla recepty, které mohu vyzkoušet i ve svých podmínkách a jednu polévku už jsem dokonce zkoušela a to hráškovou – Hrášek, máta a bazalka. Máta mi roste na zahrádce, bazalku jsem koupila. A výsledek je velmi jemná a osvěžující polévka. Další, kterou hodlám vyzkoušet je Nejrychlejší rajčatová polévka, protože rajčata a vše z nich opravdu zbožňuji. Proto mě také zaujalo i Chladivé rajčatové consommé… Ráda také ozvláštním své hovězí a kuřecí vývary tipy z této kuchařky a udělám si konečně pravou Fladelsuppe – německou polévku s fritátovými nudlemi.

Tato polévková kuchařka u mě bude v následujících měsíců hodně využívaná a určitě dám k dobru i nějaké recepty a ukáži vám svou tvorbu a to na svém druhém blogu Nafrněná matka. I když jsem zatím vařila jen jednu polévku, recepty mi přijdou přehledně a jednoduše napsané a určitě se podle nich zvládne orientovat i začátečník. Ostatně ve většině exotických pochutin jsem začátečník i já a to vařím celkem dost.

Pokud jste tedy polévkoví, jako já a rádi zkoušíte nové a netradiční recepty, rozhodně vám tuto publikaci doporučím. Tím spíš, bydlíte-li ve velkém městě a máte to kousek pro netradiční asijské a jiné potraviny.

Kuchařku můžete koupit zde.

Recenze: Jonas Jonasson – Zabiják Anders a jeho přátelé (a sem tam nepřítel)


Jonas Jonasson po fenomenálním úspěchu své Analfabetky a Stoletého staříka nabídl čtenářům trojici svérázných zločinců, kterým jde jen o jedno. Chtějí si co nejvíce namastit kapsy, aby už v životě nemuseli pracovat. Zabiják Anders je setsakra dobré čtení a řeknu vám, že hravě strčí do kapsy obě předešlé knihy.

Nakladatelství: Panteon
Počet stran: 320
Rok: 2016

Recenze:
Švéd Jonas Jonasson (1961) pracoval dlouhá léta jako novinář a díky tomu si vytříbil svůj styl psaní. Jeho věty jsou trefné, vypointované a čtivé. Jonasson má smysl pro nadsázku a libuje si v absurdních situacích a černém humoru. To všechno už obsahovala jeho prvotina „Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel“. Kniha byla přeložena do více než čtyřiceti jazyků a prodalo se jí přes dvanáct milionů výtisků. Román posloužil jako předloha pro veleúspěšný film a podobně si vedla i druhá kniha „Analfabetka, která uměla počítat“.

Zatímco Stoletý stařík sedl více mužským čtenářům, Analfabetku chválily především ženy. „Zabiják Anders a jeho přátelé (a sem tam nepřítel)“ je geniální v tom, že vyhoví vkusu mužského i ženského publika. Důvodem je trojice hrdinů. Ta se sice skládá ze dvou mužů a jedné ženy, ale jak uvidíte, mozkem „firmy“ je bývalá farářka Johanna. Každý z trojice je výraznou osobností a je vlastně zázrak, že se sčuchli. Stalo se to v jednom zavšiveném hotýlku, kde jeden z aktérů pracoval jako recepční.

Per Persson sní o milionech na kontě a bezstarostném životě v luxusu, ale stále ho pronásleduje noční můra v podobě dědečka, který kdysi přišel o pohádkové jmění. Per Persson je opatrný, a i když by chtěl zbohatnout, řídí se zásadou, že je lepší mít vrabce v hrsti než holuba na střeše. Jednoho dne se u něj na recepci zapíše legendární zločinec Zabiják Anders. Zabiják Anders není z nejchytřejších a je to typ člověka, který zabíjí a teprve potom přemýšlí. Ze Zabijáka Anderse jde hrůza a Per Persson děkuje své šťastné hvězdě, že ze setkání vyšel živý a vcelku i zdravý.

Jednoho dne se v hotýlku objeví bývalá farářka Johanna Kjellanderová, kterou její ovečky vyobcovaly z církve. Záhy se ukáže, že Johanna není žádný andílek, ale to Perssonovi nezabrání v tom, aby se do ní zamiloval. Johanna vystudovala teologii, ale protože svou práci odjakživa nenáviděla, není to žádná rozevlátá bohémka nebo naivní idealistka. Naopak. Je to právě Johanna, kdo vymyslí rafinovaný plán na zbohatnutí. Per Persson se pro její nápad nadchne, ale nejdůležitější je, aby se zapojil i Zabiják Anders. Ten je sice ducha mdlého, ale když se mu to správně podá, udělá všechno, co se po něm chce.

A tak vznikne podivná firma na zabíjení lidí. Johanna využije všech prostředků, aby o Zabijákovi Andersovi dala vědět, a neváhá se ani obrátit na médie. „Zabiják Anders a jeho přátelé (a sem tam nepřítel)“ je zábavná společenská satira, u které budete slzet smíchy. Autor si bere na paškál všechny soudobé nešvary a vy nevíte, kdo je vlastně hrdina a kdo antihrdina. Johanna je nenasytná a kvůli penězům vymýšlí další a další akce. Problém nastane, když okrade významné mafiány a ti se jí rozhodnou jít po krku. 

Autorův styl psaní je stejně jedinečný a ulítlý jako jeho příběh o Zabijákovi Andersovi. 

Zabiják Anders a jeho přátelé (a sem tam nepřítel)“ je úchvatně šílená kniha, ve které si Jonasson dělá legraci ze všeho a ze všech. Legraci si dělá i z vás, ale vy ho za to budete milovat. Zabiják Anders je chytré cynické čtení, ve kterém nechybí parodie a satira. Knihu zakoupíte například na: www.arara.cz

Autor recenze: Veronika Černucká

Uboxing č. 21



Moji milí čtenáři,
mám pro vás další rozbalovačku. Tentokrát to bude na trochu jinou knihu, než jste zvyklí. Nebude to totiž klasické čtení, nýbrž kuchařka. Dorazila mi z nakladatelství Metafora a je opravdu úžasná!
Jelikož jsem od malička polévková, na tuto kuchařku jsem se opravdu těšila. Hned jak jsem viděla, že vyjde, věděla jsem, že mi nesmí chybět. 🙂

Brutonová Katryn – Polévková mánie

Už naše babičky říkávaly, že polévka je grunt. A nejlepší ze všeho je domácí. Jenže co s tím, když nemáme čas? A po pravdě řečeno, klasické polévky – bramboračka, hrachovka, gulášovka – už nás tak trochu nudí. Chtělo by to něco nového, originálního, dobrého a přitom zdravého. A právě tohle vás v této knize čeká.
Spousta receptů, málo kalorií. Exotické chutě z celého světa. Místo smetany a másla jsou tu výživné oleje z ořechů či semínek, aniž by to ve výsledku nějak ubralo na lahodnosti. A co všechno v knize naleznete?

– Polévky pro vegetariány, vegany i pro ty, kteří dodržují speciální dietu
– Polévky krémové i chlazené, bujóny a consommé
– Patnáctiminutové polévky pro dny, kdy opravdu nestíháte
– Polévky ze superpotravin pro superzdravou vzpruhu
– Nízkokalorické přílohy a snídaňové misky

Ať už potřebujete něco na zahřátí, pro pozvednutí nálady, k zasycení či ke zdravému mlsání, tady si určitě vyberete.



A co vy? máte rádi polévky? Zaujala vás tato kuchařka?

V případě vašeho zájmu se dá koupit na stránkách nakladatelství Metafora.