Dvojitý knižní unboxing :)

Krásný den!

Já měla krásný knižní den včera a dneska ráno znova. Což znamená, že Vás čekají dva unboxingy. 🙂

Včera dorazila výhra ze stránky spisovatelky detektivek Veroniky Černucké, knížka z Metafory Létala jsem za sluncem. Jelikož po téhle knížce pokukuji co vyšla, udělala mi výhra opravdu velikou radost a moc se těším, až se do ní začtu. Doufám, že bude zase trochu více klidu a budu si ji moc vychutnat.

Paula McLainová – Létala jsem za sluncem
Anotace:
Afrika na počátku 20. století, Keňa… Místo, kde domorodý svět černých bojovníků naráží na uhlazenou společnost aristokratických osadníků. Bělošské děvčátko uprostřed černé Afriky. To je Beryl, kterou matka v útlém dětství opustila a zanechala ji samotnou s otcem na koňské farmě. Po nezdařeném manželství se zoufale zamiluje do charismatického lovce Denyse Finche Hattona, milence a přítele slavné baronky Blixenové. Ano, té svérázné dámy, kterou proslavila kniha Vzpomínky na Afriku. Společenský skandál donutí Beryl uprchnout do Anglie. Po návratu do Keni už ale nic není jako dřív. Kde je její místo na zemi? Jenomže ono vůbec není na zemi. Je na obloze. V kabině letadla. Učí se ovládat stroj. Být nejlepší. Přeletět Atlantik. Doletět až ke slunci. Zlomit osud.

A druhý unboxing mě čekal dnes hned po ránu a byly to dva recenzní výtisky pro www.vaseliteratura.cz. A to z Euromedia group, Rodinné prokletí a Porodní bába z harému. Asi nemusím psát, že se na obě knížky moc těším a budu je číst hned následující týden. 🙂
Gina Mayerová – Rodinné prokletí
Anotace:
Paříž roku 1900. Dořino manželství s Gustavem ztroskotalo, její dcera Nanette je naproti tomu poprvé doopravdy zamilovaná. Je ale její vyvolený ten pravý, nebo udělá stejnou chybu jako její matka, která štěstí v lásce nikdy nenašla? Když se Nanette dozví o tajuplné kletbě, která po generace tíží její rodinu, začne pátrat. Hledání stop ji zavede do Düsseldorfu, kde její prababička Leonore kdysi bojovala o svou lásku.

Roberta Richová – Porodní bába z harému
Anotace:
Hanna Léviová žije s milovaným Izákem v Konstantinopoli a zdá se, že jí nic nechybí: má příjemný dům a získala si přízeň mocných v harému sultánova paláce. Jenže právě tam se ze soucitu zaplete do intriky, která ji může stát život, neboť nová otrokyně, o kterou má sultán zájem, skrývá nebezpečné tajemství. Když se pak dosud idylický domov ocitne v ohrožení, Hanna bude potřebovat všechnu svou obratnost a statečnost, aby zachránila sebe i svou rodinu.


Četli jste některou z těchto knížek, nebo se na ně chystáte? Pokud jste četli, napište mi, jak se vám líbily, ať vím, na co se můžu těšit a u čeho mám být obezřetná. 🙂

Recenze: Saskia Sarginsonová – Dvojčata

Velmi silný příběh o dvou sestrách, které se kvůli společné vině rozdělily. Každá se se svými pocity vyrovnává jinak a po svém. Jedna se týrá hlady a žije ve squotu, druhá se věnuje oslnivé kariéře módní redaktorky plné večírků a světel fotografů.

Nakladatelství: Ikar
Počet stran: 312
Rok: 2013

Anotace:
(Převzato z Databáze knih)
Isolte a Viola jsou dvojčata. Jako děti byly neoddělitelné, ale dospěly ve dvě naprosto odlišné osobnosti: Isolte je úspěšná novinářka pracující pro módní časopis, zatímco Viola je zoufale nešťastná a už léta bojuje s anorexií. Co se stalo, že se jejich cesty nyní ubírají tak odlišnými směry? Když začnou obě vyprávět o tragédii, která se odehrála během jednoho polozapomenutého léta, z minulosti se postupně začne vynořovat děsivé tajemství, které hrozí, že jim nenávratně zničí i jejich dospělé životy… Velmi očekávaný románový debut britské autorky, balancující na pomezí milostného příběhu a psychologického thrilleru.

Recenze:
O Dvojčatech jsem uvažovala delší dobu, ale pořád jsem si nějak nebyla jistá, zda do koupě jít. Na vině byl neurčitý žánr. Vůbec jsem podle anotace netušila, kam knihu zařadit. Někdo ji komentoval jako thriller, což bych tak vůbec neviděla, někdo jako společenský román, to už by bylo lepší zařazení… Zkrátka, váhala jsem dlouho, ale jak už to bývá, rozhodla jsem se pozitivně. A udělala jsem dobře. 🙂

Zpočátku mi chvíli trvalo, než jsem se do příběhu začetla. Prostředí, ve kterém se dívky nacházely a ve kterém vyrůstaly především jako malé, bylo pro mě nezvyklé. Nevzpomínám si, že bych někdy četla nějakou podobnou knihu. Navíc mi chvíli trvalo, než jsem se zorientovala v textu. Kapitoly byly totiž vyprávěny nepravidelně na přeskáčku. Chvíli jsme četli ich-formou příběh Violy, chvíli er-formou příběh Isolte. Navíc se jejich současný život vracel neustále do minulosti, neboť právě dětství obou dívek bylo na knize to nejdůležitější.

Zhruba v polovině knihy začal mít příběh rychlejší spád. Bylo to dáno především napětím v jejich vyprávění. Co se v dětství stalo, že to ovlivnilo jejich životy a zničilo budoucnost? Dá se minulost vyvrátit, nebo změnit? Může se ještě Viola zachránit a začít žít lépe? A je Isolte opravdu šťastná, nebo si jen neustále něco nalhává?

V knize bylo mnoho otazníků a ne všechny byly zodpovězeny. Prakticky až do samého konce držela autorka v tajnosti to nejdůležitější z celého příběhu a tím si získala mou plnou pozornost. Nedokázala jsem knížku odložit.

Stále nevím, kam ji zařadit. Společenským románem ji nazvat můžeme. Je to rozhodně příběh s rodinným tajemstvím, což mám ráda a rozhodně jsem to právě v této knize nečekala, není tu však příliš prostoru pro velkou romantiku.

Postavy jsou vykresleny velmi dobře především po psychologické stránce. I když se zdá, že příběh obou dívek je hodně nadsazený, s trochou fantazie přiznejme, že se to opravdu mohlo stát. Přece jen dívky vyrůstaly v sedmdesátých letech stranou od normální společnosti, v lese, v chatě s matkou, která volila velmi osvobozující, ne však příliš disciplinární způsob výchovy.

Z knížky jsem nakonec byla nadšená a jsem moc ráda, že jsem si ji koupila, i když je třeba překonat počáteční obtíže a zvyknout si na styl vyprávění. Výsledek je však jedinečný a pokud od autorky vyjde něco dalšího, určitě si to ráda přečtu.

Hodnocení: 4/5  

Recenze: Ingrid Hedströmová – Noc ve Villette



Zajímavá detektivka z prostředí fiktivního městečka Villette, který má středověký ráz a ve kterém právě probíhají bujaré oslavy. V tu nejvíce sledovanou noc dojde k vraždě tří mladých dívek, na okraji lesa, nedaleko za městem. Zájem všech zahraničních novinářů se náhle obrací. Už je nezajímá, zda Villette získá status evropského města kultury. Stává se z něj město zločinu…

Nakladatelství: Knižní klub
Počet stran: 288
Rok: 2012

Anotace:
(Převzato z Databáze knih)
Městečko Villette ožívá každoroční oslavou svatojánské noci a tradičním procesím. Jako blesk z čistého nebe však všechny zasáhne zpráva o trojnásobné vraždě mladých dívek z nedaleké vesnice. I tentokrát – stejně jako v předchozí detektivce Vraždy ve Villette – stojí vyšetřující soudkyně Martine Poirotová před nelehkým úkolem: nesmí se nechat ovlivnit veřejným míněním ani vlastními sympatiemi. Navíc ji tíží rodinné tajemství – společně s bratrem Philippem pátrá po tom, kdo udal jejich matku Renée a její přítelkyni Simone před lety za války nacistům a zapříčinil jejich odvlečení do koncentračního tábora. Brzy se octnou nebezpečně blízko vrahovi posedlému pomstou. V cestě už mu stojí jen jedna, poslední oběť… Noc ve Villette byla nominována na nejlepší švédský kriminální román roku 2009

Recenze:
Na knihu Noc ve Villette jsem narazila v Levných knihách vlastně náhodou. Věděla jsem, že kdysi vycházela tato série, zajímal mě však hlavně třetí díl – Úkryt ve Villette, o kterém jsem uvažovala, že jej zrecenzuji. Nakonec jsem si to rozmyslela, neboť jsem nečetla, ani nevlastnila dva předchozí díly. Když jsem na dva z nich (Noc ve Villette a Úkryt ve Villette) ze čtyřdílné série narazila za velmi příznivou cenu, neodolala jsem. Věřila jsem, že u detektivní série zase nebude tak důležité, že knihy nečtu od začátku. A v tom jsem se nemýlila…

Noc ve Villette sice představuje vyšetřovatelku Martine Poirotovou, u které na první pohled počítá, že už ji čtenář zná, ale není to nijak komplikující. V podstatě ji představí tak, že každý ví, o koho jde a dokáže si dát dohromady i její rodinu. Ostatně napomáhá tomu také seznam postav, který se nachází na začátku knihy a vzhledem k množství lidí, které v románu poznáme, je opravdu nezbytný.

Ve fiktivním městečku s dlouhou historií právě probíhají velkolepé oslavy. Sjely se sem všichni důležití, regionální i mezinárodní novináři, fotografové a historici. V noci během hlavní oslavy však jejich zájem přitáhne úplně něco jiného, než bohatá historie města. V lese za Villette jsou nalezena těla tří mrtvých místních dívek. Jedna z nich měla v žaludku paštiku z husích jater a šampaňské. Navíc byla naaranžována jako figurína ve výloze.

Martine Poirová dostává tento médii sledovaný případ na starost a zpočátku se zdá, že bude vyřešen velmi brzy. Než se vše začne komplikovat a ukáže se, že se zjevně jedná o mezinárodního sériového vraha…

Vedle tohoto příběhu běží ještě jeden, vedlejší. Martinin bratr Philippe se vydává po stopě zavražděného muže, který měl údajně kdysi znát jejich matku. Na vlastní pěst pátrá, zda to může nějak souviset s jejich minulostí a tuší, kdo muže zabil. Neví však, kde se muž skrývá a pod jakým jménem.

Noc ve Villette je detektivní román, kde probíhá několik zdánlivě nesouvisejících případů, které se v závěru stanou velmi pozoruhodnými. Dozvídáme se nejen něco o současném životě fiktivního městečka, ale i o minulosti, o deportaci švédských Židů a Romů do koncentračních táborů a přítomno je také ponuré rodinné tajemství, které zasahuje až do současnosti. Zdá se, že je v knize vše, co mě zajímá a co v příbězích vyhledávám. A přesto…

Přesto hodnotím tuto detektivku jako slabší průměr. Na můj vkus tam bylo až příliš postav a jmen, a nepomáhal ani zmíněný seznam na počátku knihy. Navíc švédská a mezinárodní jména se špatně pamatovala pletla a dalo mi hodně práce se soustředit a orientovat, o čem právě autorka píše. Možná to bylo dáno mou osobní situací, že jsem se špatně na čtení soustředila… V každém případě, do knihy jsem se skutečně začetla až někde za polovinou a tehdy mě začala trochu více bavit. Další díl, který mám v knihovně, si rozhodně přečtu, ale dokupovat ty následující pravděpodobně nebudu.

Detektivka mě nijak nevtáhla do děje, nenutila mě přemýšlet o tom, kdo je vrah, nijak mnou nehýbaly emoce, přestože si o to příběh místy říkal. Jenže text byl napsán tak chaoticky a nezáživně, že nepociťuji touhu, knihu někdy znovu číst.

Hodnocení: 3/5

Recenze: Kristina Hlaváčková – Podsvětí. Artefakt

Krásný den!
Dnes mám pro vás opět recenzi od známé autorky detektivek Veroniky Černucké. Recenzi na Artefakt už jste sice na mém blogu mohli číst, ale dva čtenáři, znamená dva různé názory a dva různé pohledy. Takže neváhejte a přečtěte si i Veroničinu recenzi. 🙂 
Autor recenze: Veronika Černucká

„Podsvětí – Artefakt“ je akční fantasy z pera české spisovatelky Kristiny Hlaváčkové. Hlavní hrdinka působí na první pohled jako uťápnutá šedá myška, ale okolnosti ji donutí, aby v sobě objevila netušené schopnosti. Sam bude čelit nepřátelům ze světa lidí i Podsvětí. Její příběh vás vtáhne do děje a vy jí budete držet palce, aby přežila.

Anotace:

Podsvětí – Artefakt – napínavá fantasy s nádechem detektivního příběhu vás nenechá klidnými. Proč se někdo pokouší zabít Sam Barnetovou? Navíc když jsou okolnosti útoků přinejmenším podivné. Natolik podivné, že Sam začíná pátrat na vlastní pěst. Zjišťuje, že za jejími eskapádami stojí jeden hodně zvláštní Artefakt, jedno nečekané tajemství jménem magie. Ocitá se v netušených zákoutích tajemného Podsvětí a začíná kličkovat mezi jeho půvabem i nástrahami. Ale ani v boji o život Sam nešetří cynismem a osobitým humorem… 

Recenze:
Kristina Hlaváčková (1979) není ve světě literatury žádným nováčkem. Debutovala před dvěma lety knihou „Čarodějka“ z fantasy série „Dračí oči“. Novinku vydává Grada Publishing a vše nasvědčuje tomu, že jde o první díl zamýšlené série. Hlavní hrdinkou románu je šestadvacetiletá Sam, která na první pohled vypadá jako naprosto obyčejná dívka. Je drobná, nenápadná a v davu ji snadno přehlédnete. My se s ní poprvé setkáme ve chvíli, kdy v Praze narazí na svého bývalého snoubence, o kterém si myslela, že je sedm let mrtvý.

Snoubenec prchá zalidněným městem před bandou zabijáků a Sam se připlete do přestřelky, při které je ošklivě zraněná. Umírající snoubenec jí vtiskne do dlaně tajemný předmět a požádá ji, aby ho předala jistému člověku. Poraněná dívka skončí v nemocnici a během dalších hodin se začnou projevovat její nadpřirozené schopnosti. V „Podsvětí – Artefaktu“ se prolíná náš svět se světem nadpřirozených bytostí a Sam se pomalu dozvídá, co je vlastně zač a co všechno dokáže.

Dívčin bratr policista se pouští do pátrání po pachatelích a Samanty se ujímá její záhadný strýc. Vlastní příběh začíná tehdy, když dívka objeví vstup do Podsvětí. Podsvětí se nachází pod Prahou a slouží jako útočiště pro všechny možné potvory, které znáte z pohádek, mýtů a hororů. Hlaváčková využila známé motivy a předělala si je po svém, což ve výsledku působí inteligentně a zábavně. Všechna dobrodružství sledujeme z pohledu Samanty, ačkoliv autorka od začátku až do konce používá pouze er – formu.

Samanta je vtipná, správně přidrzlá a za její slovník by se nemusela stydět leckterá puberťačka. Repliky jsou ostré, jízlivé a vám nebude dělat problém se s ní ztotožnit. Hlaváčkové sedí popisy a její líčení toho, jak to vypadá a chodí, v Podsvětí, je naprosto úchvatné. Hlavní dějová linka se týká pátrání po takzvaném artefaktu, který oplývá nebývalou silou. Některé věci je možné předvídat, ale i tak na vás čeká řada překvapení.

Pokud máte rádi fantasy nebo vám sedí hrdinky s proříznutou pusou a ostrými lokty, pak budete s touto knihou naprosto spokojení.

Recenze: Luisa Bureschová – Když je láska slepá



Román o lásce, ve kterém není ani špetka romantiky! Pokud čekáte červenou knihovnu, jste na omylu. Toto je román viděný reálným pohledem. Jak se Alia vyrovná s nevěrou svého až dosud téměř dokonalého manžela? Dokáže se vzpamatovat ze zrady a žít se svou dcerkou zase normálně? Nebo bude o svou lásku bojovat a dostane ji zpět? A má vůbec smysl tento rozbitý vztah znovu lepit?

Nakladatelství: Host
Počet stran: 384
Rok: 2015

Anotace:
(Převzato z Databáze knih)
Aliu a Leandera všichni vnímají jako pár snů a poté, co se jim narodí dcera, se idylka zdá být dokonalá. Půvabně chaotická Alia i lidé kolem ní věří, že její vztah je zcela mimořádný. O to překvapivější je pak Leanderovo náhlé přiznání: „Musím ti něco říct. Mám jinou.“ Situaci, kterou Alia zná jen z laciných romantických knih, o nichž píše diplomovou práci, najednou zažívá na vlastní kůži. Zhroutí se jí svět. Jak se smířit s odchodem životního partnera?

Recenze:
Alia je mladá sebevědomá žena, žijící v na první pohled dokonalém manželství s Leandrem. Učí se na zkoušky na vysoké škole, kam se na jeho popud přihlásila v době, kdy všichni ostatní promovali a začínali žít. Do toho je na mateřské se svou malou holčičkou a tudíž je prakticky finančně závislá na Leandrovi, což jí není dvakrát po chuti. Stres ze studia a ztráta finanční nezávislosti si vybírají svou daň a ona s Leandrem se začínají odcizovat. Konečná rána přijde ve chvíli, kdy Leander přizná, že má jinou ženu a odstěhuje se do svého bytu nad barem, který vlastní.

Alia je postavená přímo před drsnou realitu. Stará se o dcerku, má před sebou závěrečné zkoušky, na které není schopna se naučit a do toho prožívá naprostý šok z Leandrova odchodu. Hroutí se, stává se z ní troska a záchranou nejsou ani dobré kamarádky, ani sympatický soused, který se právě nastěhoval do vedlejšího bytu. Dokud ovšem neřekne kouzelnou větičku: Poradí Alii, aby za svou lásku bojovala.

Alia se začne chovat, jakoby se nic nestalo. Chodí za Leandrem domů, plánuje společné chvíle s ním a s dcerkou, dělá všechno proto, aby zachránila vztah. Jenže to dělá až s fanatickým přesvědčením, že Leandrův nový vztah neexistuje a že se k nim vrátí. Jakoby to byla jen taková malá pauza…

Jelikož jsem (naštěstí) sama podobnou situaci nezažila, nedokážu posoudit, nakolik je chování Alii běžné. Faktem je, že se mi místy její podlézání Leandrovi až hnusilo a souhlasila jsem s jejími kamarádkami, když jí ho rozmlouvaly. Knížka mě nadchla právě v tom, že ukazuje drsnou realitu života. Neexistuje žádná romantika, žádný dokonalý pár. Alia postupně zjišťuje, že zdánlivě skvělé partnerské vztahy jejích kamarádek mají rovněž své trhliny a že všude „je něco“. Pozná, že její problém je naprosto banální oproti boji s alkoholismem, že by měla být vděčná za to, že má krásnou zdravou dceru, protože někteří to štěstí nemají, a že nevěra ve vztahu není zase tak ojedinělá.

Není to jen příběh Alii, přestože je ústřední. Poznáváme spolu s ní i její kamarádky a jejich vtahy a každý je svým způsobem originální, ale naprosto reálný a totožný se skutečnými vztahy a jejich problémy. Není zde žádné přikrášlení, přehánění, či fantazie. I když se jedná o smyšlený příběh, autorka popsala život takový, jaký je, a to se mi na tom velmi líbilo. Navíc to pojala velmi čtivou formou, takže když už knihu otevřete, nedokážete ji odložit. Fascinovaně čtete řádku po řádce Aliiny životní eskapády, soucítíte s jejími kamarádkami a věřím, že se možná i v některé z nich sami poznáte.

Postavy jsou popsány nenásilnou formou, bez zdlouhavých popisů, ale naprosto dokonale. Chápete, jak se kdo cítí, jakou má povahu, co je pro něj důležité.. Zkrátka máte pocit, že se jedná i o vaše kamarádky a jejich partnery a že je znáte od školky…

Kdo hledá reálný román o životě a nechce žádnou romantiku, tomu rozhodně román Když je láska slepá doporučím. Ostatně i název naprosto vystihuje, o čem kniha je. O tom, že když se zamilujeme, mnohdy přehlížíme, nebo dokonce nechceme vidět chyby toho druhého a předstíráme, že je náš protějšek dokonalý. takový, jakého ho my sami chceme mít!

Hodnocení: 5/5

Recenze: Lotta Lundbergová – Nultá hodina

Nakladatelství: Kniha Zlin
Počet stran: 342
Rok: 2016
Autorka recenze: Veronika Černucká

„Nultá hodina“ je silný příběh tří žen, které se střetly se zlem a pokusily se ze setkání vyjít se ctí. Hlavní hrdinky budete chvílemi milovat, chvílemi nenávidět a garantuji vám, že se vám zažerou pod kůži tak, že na ně budete myslet ještě hodně dlouho. „Nultá hodina“ je náročné, mnohovrstevné čtení a na své si přijdou i fajnšmekři toužící po umění.

Recenze:

Lotta Lundbergová (1961) je vzdělaná a sečtělá dáma, která mimo jiné vystudovala i psychologii. Do světa literatury vstoupila v roce 1998 a od té doby sklízejí její romány mimořádný úspěch. Lundbergová píše o ženách, které se perou s osudem i samy se sebou, a její texty nezapřou vliv existencialismu. Hrdinky se ocitají v mezních situacích a záleží pouze na nich, jak se rozhodnou. Lundbergová je drsná a svým hrdinkám nic neulehčuje.

Její příběhy jsou upřímné až brutální a rozhodně se nestane, že byste je přešly bez povšimnutí. Lundbergová jde až na dřeň a občas to pěkně bolí. Příběh si vás postupně podmaňuje a na konci knihy máte pocit, že jste přišli o nejlepšího přítele. Paradoxně tu ale nenajdete nic líbivého ani podbízivého. O tom, jaké jsou hlavní hrdinky, můžeme polemizovat, jisté ale je, že v soutěži o největší sympaťačku by rozhodně nevyhrály. 

Dost věcí je tu otevřených, dvojsmyslných a záleží pouze na vaší interpretaci a zkušenostech, jak s jednotlivými motivy naložíte.

Příběh Hedwig se odehrává během druhé světové války. Ambiciózní spisovatelka otěhotněla s ženatým Židem a na svět přivedla Holčičku, která je poznamenaná rasovým dědictvím. Hedwig si namlouvá, že dělá pro dceru jen to nejlepší, ale aniž by chtěla, ukazuje čtenáři svou skutečnou povahu. Druhá hrdinka Isa je malé děvče, které v roce 1983 prožívá krizi kvůli rozchodu rodičů. Isa musí chodit k psychiatrovi, a když se ponoříte do jejích myšlenek, napadne vás, jestli v sobě nemá něco patologického či autistického.

Třetí hrdinka Ingrid se v roce 2004 dozvídá, že její manžel onemocněl chorobou, která bude vyžadovat ustavičnou péči. Ingrid se vzdá své kariéry a s manželem farářem se odstěhuje na malý ostrůvek. Naivně si myslí, že jí manžel bude za její oběť vděčný, ale ten raději pokukuje po spisovatelce Hanně. Dost prostoru dostaly i vedlejší postavy, což byl rozhodně dobrý tah. Hodně zdařilá je například přítelkyně Hedwig, která se touží stát jeptiškou.

Autorka vypráví příběhy těchto žen nezávisle na sobě, ale čtenář tuší, že se osudy prolnou. V tomto směru funguje román jako detektivka, protože můžete hádat, kdo je kdo a co má s kým společného. V této knize není nic tuctové ani banální. Čeká na vás řada překvapení, která vás nejspíš budou šokovat a pohoršovat. Lundbergová se vyžívá v porušování tabu a provokuje myšlenkami, ke kterým byste se nikdy nepřiznali. Postavy nejsou černo-bílé a pojmy jako „dobro“ nebo „morálka“ dostanou na frak.

Styl psaní koresponduje s obsahem. Autorka píše originálně, poutavě a číst ji není zrovna lehké. Text vyžaduje aktivní přístup a spolupráci. Lundbergová si umí hrát se slovy, umí být poetická i dojemná. A nikdy nezapomíná na to, že i v těch nejhorších okamžicích existuje naděje. „Nultá hodina“ je kniha o lásce, o obětování se i o touze. Možná to bude znít přehnaně, ale tahle kniha má potenciál změnit vás k lepšímu. I proto by neměla uniknout vaší pozornosti.